Co nám životní problém může ukázat o našem vnitřním nastavení

Někdo pronese krátkou poznámku a vás zaměstnává ještě večer. Vracíte se k ní, připravujete si odpověď, kterou jste neřekli, a znovu prožíváte nepříjemný pocit. Co se vás vlastně dotklo? Samotná slova, způsob, jakým zazněla, nebo něco známého, co otevřela?

Životní problém někdy přivede naši pozornost k přesvědčení, které jsme dosud považovali za samozřejmé. Ve své práci se zajímám o to, jaké energie a zkušenosti se za naší reakcí skrývají. Právě tady mi automatická kresba pomáhá hledat konkrétnější souvislosti.

Co považujeme za normální

Vnitřním nastavením rozumím mimo jiné to, co očekáváme od sebe, od vztahů a od života. Některé postoje jsme si vytvořili vlastní zkušeností, jiné jsme převzali v rodině dřív, než jsme o nich vůbec přemýšleli. Ve svém duchovním pojetí pracuji také se zkušenostmi předků a duše.

Pro ilustraci si představte ženu, která považuje za samozřejmé, že se nejprve musí postarat o všechny ostatní. Dokud situaci zvládá, tento postoj nemusí vnímat jako téma. Teprve když je vyčerpaná a cítí zklamání, že na ni nikdo nemyslí, začíná si uvědomovat, co od sebe vlastně stále požaduje.

Současný člověk může připomenout starý vztah

Ve třetím dílu knihy popisuji svou zkušenost s kolegou, který měl obavy z mého rozhodnutí věnovat se léčitelské práci. Jeho pochybnosti se dotýkaly také mého vztahu k otci a potřeby obhájit před ním vlastní cestu. Teprve když jsem tuto souvislost rozpoznala, mohla jsem se věnovat i tomu, co do současného rozhovoru vstupovalo z minulosti.

Podobná situace ukazuje, proč se někdy nestačí zabývat jen poslední větou nebo hádkou. Naše reakce má vlastní historii. Když ji poznáváme, lépe rozlišujeme, co se odehrává mezi námi teď a co si do setkání přinášíme.

Jak se ptám pomocí kresby

Při rozboru nejprve potřebuji konkrétní téma. Zajímá mě například vztah člověka k vlastnímu rozhodnutí nebo energie spojená s tím, že vysloví svůj názor. Od celkového obrazu pokračuji k souvislostem, které se při kreslení a rozhovoru ukazují.

Kresba může přivést pozornost k rozporu: člověk se chce rozhodovat samostatně, ale zároveň potřebuje, aby s jeho volbou všichni souhlasili. V takové chvíli máme téma pro práci s vnitřním nastavením a transformací energií, které tuto potřebu doprovázejí.

Poznávání sebe má vést k větší volnosti

Při hledání vnitřních souvislostí se vracím k tomu, co člověk může měnit u sebe. To však neznamená, že má omlouvat ubližující jednání druhých nebo si za ně přisuzovat vinu. Porozumění vlastní reakci nám má pomoci lépe se orientovat, včetně schopnosti rozpoznat, co už nechceme přijímat.

V ilustračním příkladu ženy, která stále pečuje o ostatní, může být důležitým zjištěním, že své potřeby vůbec nevyslovuje. Vnitřní práce pak potřebuje dostat místo i v běžném rozhovoru a rozdělení povinností.

Nemusíte hledat skryté poselství za každou nepříjemností. Pokud vás ale určitá situace opakovaně zasahuje, stojí za to věnovat pozornost tomu, co se v ní o sobě dozvídáte. Ve třetím dílu knihy Svět je kouzelná hra energií tyto vazby mezi vnitřním světem, vztahy a každodenním životem rozvíjím podrobněji.

Knihy o energiích a životních souvislostech