JAK NA AUTOMATKU – NEJTĚŽŠÍ JE ZAČÍT

Obecně se má za to, že mozek nám slouží k řízení těla a myšlení. Ale to je jen část toho, co dovede. Tzv. racionální myšlení je doménou jen jedné poloviny mozku, té levé, a většina schopností spojených s emocemi, fantazií, intuicí a sněním je spojena s tou pravou. A právě myšlení, tvorba myšlenek a názorů, postojů a zásad, je největší brzdou rozvinutí ostatních schopností mozku, které nám mají pomoci proniknout do toho, co není vidět, do světa skrytého za materiální formou. Protože mysl říká, že to buď není možné, nebo že za materií nic dalšího neexistuje.

Tato omezující přesvědčení mysli jsou také největším úskalím pro ty, kteří se chtějí naučit kreslit automaticky. Protože bez vypnutí levé racionální části mozku to nejde. Jenže jak to udělat? Ověřila jsem si, že nejde dát univerzální návod, každý je nastavený jinak.

Co jsou ty největší překážky?

Očekávání a zklamání – Spěcháme na výsledky a jsme hned naštvaní, že to nejde.
V iracionálním světě zobrazovaném automatickou kresbou, je vše jinak. Až jsme připraveni, jsme schopni kreslit. A nezáleží na tom, jak moc chceme. Vyšší moudrost, která nás řídí, nás nepustí nikam, kde bychom nezvládli zpracovat nové informace a nějak s nimi naložit.

Potvrzení pravdy – Chceme potvrdit správnost kresby, chceme důkaz, že to tak je a ne jinak.
Všechno je pravda. Každý člověk má své osobité vidění světa a z něho si vybírá informace, které jsou pro něho důležité. Co člověk, to jiná realita. To jiné zobrazení kresbou.

Strach – Když se zeptám: co jste nakreslili? Dostanu odpověď: nevím.
Tato odpověď naznačuje, že nechci vědět. Jinak by se v ní objevilo slůvko „zatím“ nevím. Tělo nám totiž při kresbě dává spoustu signálů, jak se při kreslení cítí. Vnímat tyto pocity a převádět je do slov je podstatou analýzy automatické kresby. A když vím, co zobrazuji, je to ještě snadnější.

Formy strachu jsou velmi různorodé a často se skrývají za jinými postoji, včetně těch dvou předchozích. Protože známkou úspěchu je dosažení výsledku. A my přece nechceme být neúspěšní. Chceme vědět, že máme pravdu, protože jedině správné výsledky mohou být oceněny, oznámkovány. Výsledky vypovídají o mých schopnostech a o mé hodnotě – tak jsme zvyklí myslet. Navíc stejný názor a příklon ke stejné pravdě podporuje naše sociální spojení s ostatními lidmi. A my přece nechceme být sami. Strach, že se vyčlením, že díky své vyjímečnosti zůstanu osamělý, bývá velkou bariérou na cestě k samostatnosti. A pak jsou tu nepříjemné vzpomínky na tajemno, strach z duchů a příšer, popř. vzpomínky z minulých životů, kdy jsme byli ovládáni někým s magickými schopnostmi a bojíme se podvědomě do tohoto světa vstoupit.

Takže když nám nejde nastartovat automatické kreslení, je nutno si položit otázku: jaká omezující přesvědčení mi brání kreslit? A zbavit se jich.